girl podzimní1.png

Dobrou pohodu na webu o zdraví a elánu:  

 

VYCHYTÁVKY NA BOLÍSTKY

Pár rad pro zdraví a elán.
Pár rad pro zdraví a elán.

Přírodní rady našich babiček, zajímavé články na téma zdraví, svoboda, tvoření, recepty a vše pro pohlazení duše… ♥

girl podzimní1.png

Čti a uč se

masáž záda.jpg

 

Pro dobrou náladu

Zima, mráz a chřipka…

  • počasí už hlásí teploty pod nulou, dny jsou krátké a dostavují se chmury a špatná nálada.
 
 

Tipy pro radost a úsměv na tváři:

 
  • Vyhledejme si pěknou hudbu, zabořme se do křesla a vezměme do ruky třeba albíčko a prohlížejme foto z dovolené. Určitě se dostaví krásný pocit a zlepší se nálada.
 
  • Zaměřme se na barvy, dejme si do vázy červenou kytičku nebo si kupme vánoční hvězdu, dolaďme doplňky do veselých barev žluté, oranžové a červené. Určitě i adventní věnec a vánoční výzdoba v těchto barvách pohladí dušičku.
 
  • Na všechno vyrostla nějaká bylinka a tak si dopřejme trochu přírody v podobě bylinkového čaje. Meduňkový zvedá náladu, třezalkový působí proti depresi.
 
  • Zabavme se třeba "přehrabováním" ve skříních, odložme nepotřebné věci a možná se nám podaří najít i zapomenutý dárek od loňských vánoc. Pokud odstraníme nepotřebné ze skříní, pomůžeme vyhodit i chmury ze své dušičky.
 
  • Nešetřeme na sobě a dopřejme si malý dárek, třeba rtěnku nebo řasenku, nebo navštivme solnou jeskyni či saunu, nebo si pojďme zaplavat. Každé vybočení ze stereotypu nám udělá dobře a zvedne se nálada.
 
  • Doma si do voňavých lampiček dejme voňavé olejíčky, zapalme svíčku a rozmazlujme svůj nos. Citron, pomeranč, bazalka či borovice nás určitě naladí do pohody.
 
  • Nezapomeňme ani na tolik důležitý pohyb, denně si dopřejme alespoň 30 minut procházku, nebo si zacvičme na míči či věnujme čas třeba dechovému cvičení. Každý pohyb je přínosem nejen pro tělo, ale i duši.
 
  • K dobré náladě se můžeme i projíst. Dopřejme si potraviny s vitamínem B, které posilují nervy. Banány, brokolici, avokádo, oříšky nebo salát polníček. I kousek čokolády nám pomůže zlepšit náladu, obsahuje hormony štěstí.
 
  • Naučme se usmívat. Postavme se před zrcadlo, dojme koutky do rohlíčku a chvíli se na sebe dívejme. Určitě se za chvíli dostaví nádherný úsměv a ten si zachováme i po celý den, čímž odzbrojíme případné protivy, které během dne potkáme.
 
  • Neseďme nečinně s chmurnými myšlenkami, vezměme pěknou knihu, pojďme do kina nebo divadla, či na koncert, pokud zůstaneme doma, tak nezahálejme a pojďme háčkovat, plést, vyšívat a určitě jakákoliv činnost nedovolí černé myšlenky.
 
  • A v neposlední řadě nezapomínejme na své přátele. Scházejme se, sdělujme si a pokud nás něco trápí, podělme se. Podělme se ale i o radost, neboť vše, co prožíváme je odraz naší duše a nedovolme, aby se do ní vedral stín.



Pěkný den.

smích 2.jpg

 

Deprese je velmi zákeřná nemoc. A to nejen pro ty, co jí trpí, ale také pro ty, kteří se potýkají s depresivní osobou. Protože deprese není vidět, není to zlomená noha ani popálenina. Abychom nabídli člověku trpícímu depresí dostatečnou empatii a podporu, stojí nás to často sil více, než jsme ochotni dát. A někdy děláme a říkáme věci, které sice myslíme dobře, ale člověka s depresí můžou velmi hluboko ranit.

Léčba deprese často nezahrnuje zdaleka jen podávání správných léků. Ne nadarmo lidé chodí na dlouhodobé terapie, odborníci vědí, jak mluvit a nemluvit s lidmi v tak choulostivé situaci a s tak křehkou psychikou. Představte si, že mluvíte s člověkem s otevřenou zlomeninou – to byste mu asi neřekli, že by se měl soustředit na pozitivnější stránky života, že?


NIKDY NEŘEKNI:

 



„Děláš z komára velblouda.“ Lidé s depresí často „přehánějí“. Jsou situace a stavy, které se jich dotýkají víc než ostatních lidí, probouzí bouřlivé a hluboké emoce. I když naše perspektiva může být diametrálně odlišná a, dle našeho názoru rozumná, bagatelizování jejich pocitů je věc, která ubližuje. Místo toho se musíme obrnit trpělivostí a být dobrá vrba. Lidé s depresí vědí, že jejich prožívání není v pořádku, ale to nemění nic na tom, jak moc bolestivé je. A rozhodně bychom je neměli soudit.

„Můžeš si za to sám.“ Depresi si člověk nepřivodí vědomě tím, že se schválně nimrá v problémech a nevyhýbá se (nebo nepreventuje) problematickým životním situacím. Nebo že věci „moc řeší“. Deprese je nemoc jako každá jiná a veškeré rady ohledně prevence nejsou jen sporné (vliv můžou mít různé predispozice, sociální prostředí…), ale taky dost zbytečné. Protože je jedno, proč, ale že. Místo toho, abychom člověka s depresí obviňovali, že se snaží nedostatečně pracovat na svém uzdravení, měli bychom změnit náš úhel pohledu a zaměřit se na to, že pokračuje dál i navzdory nemoci.

„To přejde.“ Nepřejde. Respektive velmi pravděpodobně e jen tak samo od sebe. Lidé s depresí navíc zažívají pocity hlubokého smutku a beznaděje, takže i kdyby byly klinické výsledky nakloněny variantě, že každá deprese dříve nebo později přejde sama (což nejsou), není to žádná útěcha. Kromě léků potřebuje nemocný člověk také podporu. A tu můžeme vyjádřit především tak, že dáme najevo, že si uvědomujeme vážnost situace a nutnost léčby.

„A co tvůj životní styl?“ Chodí málo cvičit? Nedbají dostatečně na zdravou stravu? Málo se socializují, netráví dost času na čerstvém vzduchu? Jedna z věcí, kterou deprese extrémně ovlivňují, je schopnost rozhodování (a mimo jiné také množství energie, kterou má nemocný člověk k dispozici). Pokud je stavíte do pozice, kdy jim vlastně vyčítáte nedostatek rozhodnosti se svým stavem něco dělat, přičemž zvednout se a jít se hýbat je asi to nejjednodušší, co mohou dělat, rozhodně jim neprokazujete žádnou službu. Mnohem víc podporující je vzít je sem tam (nebo klidně i pravidelně) na procházku.

„Deprese je pořád lepší než…“ Zdravému člověku nechybí schopnost změnit perspektivu, přístup. Ale člověku v depresi? Nemožné. Místo toho, abychom jim připomínali, jaké mají štěstí, že se nemusí vyrovnávat s (doplňte sami), měli bychom poslouchat jejich obavy a uznat, že deprese je závažný fyzický i psychický stav. Nehledě na to, že psychické problémy mohou být de facto o dost obtížnější než cokoliv, s čím je srovnáváme.

„Zkus myslet pozitivně.“ „Á, to mě nenapadlo, díky!“ Tak k takové situaci doopravdy ještě nikdy nikde nedošlo. Depresivní člověk se doopravdy těžko přepíná na „pozitivní myšlení“, soustředí na „maličkosti, které mu přinášejí radost“. A to je způsobeno na biologicko-chemické úrovni, prostě hormony, transmitery a další látky nejsou v hladinách, kde by měly být. A to doopravdy nezmění rozhodnutí myslet pozitivně. Člověk s depresí potřebuje, abychom jeho nemoc pochopili a přijali ji za platnou. Diabetikovi taky pomůže inzulín a ne šťastné myšlenky.

„Zkus cvičit. Najdi si jinou práci.“ Cvičení pomáhá cítit se dobře zdravým lidem, jejichž mozek se topí v záplavě těch správných látek. Nikoliv tak ovšem těm v depresích. Práce může tak stejně ovlivňovat míru stresu, ale neznámo lidi v depresích děsí ještě víc. Pokud vás napadají další rady, co by měl depresivní člověk změnit, pravděpodobně by bylo dobré nejdříve zhodnotit, jak moc jsou užitečné, objevné nebo jak moc dotyčného ještě mohly nenapadnout.

„Každý má problémy.“ Ano, ale málokdo depresi. Lidé mají problémy, ale to, jak je prožívají, mají do značné míry ve vlastních rukách. Lidé s depresí nenesou zodpovědnost ani za to, jak u nich nemoc vznikla, ani za to, jak ji prožívají. Pro lidi s depresí většinou neplatí, že jejich potíže vymizí správným rozhodnutím, pílí a tvrdou prací (na sobě, na odstranění problému, na čemkoliv…). Porovnávání s ostatními může u depresivního člověka vést ještě k prohloubení pocitů vlastní neschopnosti, zbytečnosti.

„Nelituj se.“ Plést si depresi se sebelítostí je pro člověka s touto nemocí velmi zraňující. Jde o velké nedorozumění, které je bohužel velmi časté. Deprese ovšem není špatná nálada a ti, kteří jsou na depresivního člověka „naštvaní“ za to, že se chová nedůstojně, nedostatečně silně a k tomu všemu se ještě lituje, do jisté míry můžou taky za takové procento skrytých, utajených a neléčených depresí. Deprese je vnímána často pouze jako slabost. Ale není to tak.

“Vím, jak se cítíš, to znám.“ Cítit se v depresi jakožto zdravý člověk a trpět klinickou formou deprese, to jsou dvě naprosto odlišné věci. Ano, všichni známe pocity beznaděje, špatné nálady, a to dokonce i dlouhodobě. Ale deprese je komplexní záležitost, která postihuje tělo, hlavu i duši nemocného. Není to dočasný stav, často trvá i při správné léčbě roky. Pokud tedy za sebou nemáme také deprese, léčbu a uzdravení, nevíme, jak se dotyčný cítí, byť jsme si prošli podobnými životními situacemi.

Empatie zdravého člověka ke člověku s depresí velmi náročná. Zatímco fyzickou bolest prožíváme podobně, tu psychickou nikoliv. A tak může i naše dobrá víra člověka s depresí zranit, uzavřít ho hlouběji do ulity samoty, zahnat dál od lidí a pochroumat city. Pokud máme v okolí člověka, který trpí depresí a je nám blízký, nezbývá, než se obrnit trpělivostí, nastudovat si, co jde a podpořit tak, že nemoc nebudeme bagatelizovat, zesměšňovat a ani si myslet nebo dávat najevo, že víme, jak na ni.

teenager.jpg

 

pes terapeut.jpg
koleno.jpg
děda humor1.jpg
old2.jpg
be2_version3_seniorLP_couple_45-55_0.jpg

Být ve své kůži

No jo, ono se to řekne. Ale když je třeba za okny nevlídno, u nosu nudle, klouby bolí a vůbec...
Proč nezahodit všechno za hlavu a nenačerpat sílu v humoru? Tak dobrou pohodu.

blumenlinie_gemischt.gif
seniorka naháči.jpg

 

pes terapeut.jpg
smích 1.gif
třídní sraz.jpg

A co taková vychytávka: stránka a plná vtipů a zábavy. Zkuste někdy vypnout a jen tak se zasmát!

Život je dar, co byl nám dán, je to radost, je to starost, je to láska, je to zklamání, je to naděje, je to vyznání, štěstí, úsměv, láska, milování, jsou to věci, co náš život změní. Život máme pouze jeden, buďme milí, zdraví, ať návštěva zde vyplatí se.... jsme tu hosté, to je dáno, žijme krásně, je nám to přáno, žádný smutek nebo slzy, ale úsměv a radost v srdci, to je náš život...

 

>

 

 

Jak relaxovat

Masáž obličeje a šíje

Masáž obličeje a šíje Vám pomůže „vypnou“ zahlcenou mysl myšlenkami a navodit pocit uvolnění. Pokud Vám jede mozek na 110% a každý den se na vás valí starosti a stres, je pro Vás masáž obličeje a šíje správná volba, jak relaxovat, zbavit se napětí a bolestí hlavy. Vaše pleť budu vypadat svěží díky okysličení celého obličeje a bude lépe absorbovat kosmetické přípravky.

 

Relaxační masáž

Relaxační masáž je určena (jak již název napovídá) pro odpočinek a uvolnění celého těla a také mysli. Pokud máte psychicky či fyzicky (nebo obojí) náročné zaměstnání a jste pod neustálým tlakem, je potřeba si dopřát trochu relaxace. Jemné a pomalé hmaty harmonizují nervový systém, podporují detoxikaci organismu, nabijí Vás novou energií, pomohou Vám se uvolnit. Relaxační masáž  je nejen uklidňující, ale také Vám zbaví bolestí hlavy, nespavosti a psychického napětí. Nenechte stres, aby Vás pohltil, zbavte se ho touto velice příjemnou metodou.

 

Sportovní masáž

Sportovní masáž je určena pro amatérské i profesionální sportovce k přípravě na fyzickou aktivitu (i po psychické stránce) nebo naopak k navození pocitu uvolnění a ke zrychlené regeneraci těla po sportovním výkonu. Správná příprava i dostatečný čas na odpočinek je velice důležitá při jakékoli námaze, abyste předešli zranění a ochránili svaly. Sportovní masáž  napomáhá k prohřátí svalů a navození vyšší svalové aktivity. Starejte se pečlivě o své tělo a dopřejte mu tu nejlepší možnou péči.

 

Havajská masáž

Havajská masáž přináší zážitek pro všechny Vaše smysly. Tyto měkké, plynulé a hluboké techniky prováděné zejména předloktím jsou blahodárné pro celý organismus. Zbaví Vás stresu, nepříjemného napětí, prokrvuje celé tělo, stimuluje lymfatický systém a zbavuje organismus škodlivin. Havajská masáž Vás zbaví množství fyzických, mentálních i energetických blokád a uvede tělo do naprostého klidu a pohody. Tyto masážní techniky se zaměřují především na záda, ramena a šíje, ale také na dolní i horní končetiny a hýždě.

Přijďte k nám vyzkoušet tuto perlu mezi masážemi na vlastní kůži.

 

 

Bylinky, které vás uklidní, když máte nervy nadranc

1144450_56736825.jpg

Zdroj: (sxc.hu)

Zapomeňte na prášky na spaní nebo pilulky na uklidnění. Postačí bylinkový čaj a psychiku máte srovnanou.

Šišák bajkalský

Tuto bylinku můžete koupit ve formě tabletek v lékárně. Vypadají jako kozí bobky, nemají valnou chuť, ale účinek je téměř zázračný. „Šišák se používá jako sedativum, tlumí emoce a dobře léčí úzkostné stavy nebo nespavost. Je také vhodným prostředkem pro léčbu depresí,“ říká bylinkářka Marie Máchová. Baikalin, který šišák obsahuje, dokonce podle některých vědeckých studií zabraňuje růstu nádorů. Účinný je zejména proti nádorům prostaty, kůže a rakovině prsu. Šišák pomáhá dobře od bolesti. Zahání migrénu a zevně jakoby zchlazuje rozpálený obličej.

Třezalka tečkovaná

Čaj z třezalky může směle konkurovat antidepresivům. Dokáže totiž vyléčit středně těžkou depresi. Vděčí za to látce zvané hypericin, která funguje na podobném principu jako některá chemická léčiva, předepisovaná při léčbě deprese. Třezalka pomáhá zlepšovat náladu, aniž by vás uspala. Třezalková kůra by měla trvat alespoň čtrnáct dní. Během té doby se nevystavujte sluníčku.

Kozlík lékařský

Při úzkostných stavech, bušení srdce při nervovém vyčerpání, přepracovanosti či žaludečních neurózách pomáhá kozlíkový odvar. A to díky valepotriátům a terpenickým látkám, které obsahuje. Povzbuzující efekt na centrální nervovou soustavu mají i malé dávky. Kozlík se v přírodních preparátech kombinuje s chmelem, který obsahuje flavonoidy se sedativními a relaxačními účinky.

Meduňka lékařská

Mezi přírodní uklidňující prostředky řadíme také meduňku. „Čaj z meduňky popíjíme večer před spaním. Navozuje klid, příjemný spánek a dobré zažívání. Má příjemnou citronovou vůni a její výhodou je, že se může užívat dlouhodobě.,“ vysvětluje Máchová.

Konopí indické

Její pěstování je u nás limitováno zákonem a koupit si ho mohou jen vážně nemocní lidé na lékařský předpis. Konopí obsahuje látky kanabinoidy a používá se k léčbě nechutenství, zvracení a bolesti. Konopné listy přidané do pokrmů navozují uvolnění a zahánějí stres. Marihuana (drcené sušené palice) jsou oblíbenou rekreační drogou.

Dymnivka yanhusuo

Tato rostlina pochází z Číny a obsahuje řadu účinných alkaloidů. Působí proti bolesti a má sedativní účinky.

Mitragyna speciosa

Látce získávané u tohoto stromu se říká Kratom. Pochází z Dálného a používá se velmi často jako náhrada opiátů u závislých, pakliže nemají drogu k dispozici, anebo jako pomoc při odvykání. Kratom navozuje pocit pohody, působí analgeticky, antidepresivně a zmírňuje úzkosti. Má mírně hořkou chuť, snižuje svalové napětí, úzkost, krevní tlak, zmírňuje příznaky tachykardie a uvolňuje křeče. Může motivovat k práci a obvyklým denním činnostem bez léků na bázi opiátů. V menších dávkách působí stimulačně.

RELAXACE MÁ SMYSL, STAČÍ 10 MINUT DENNĚ

Cítíte se pořád unavení? Nejspíš neumíte efektivně odpočívat. Zabíjíte dvě mouchy jednou ranou, u televize žehlíte, pletete a ještě se hádáte s partnerem či partnerkou. Tím, že odpočinek, cizím slovem „relaxaci“, zanedbáváte, ubližujete sami sobě a časem pocítíte následky svého přepínání.

 

 

Přitom stačí chvilka denně, díky které se tělo i duše uvolní, myšlenky od všeho žhavě aktuálního a naléhavé dostanou odstup a tělo bude připraveno na další přepínání, ale s tím, že mu bylo dopřáno efektivního odpočinku. Vězte, že čím je člověk klidnější, tím více je sám sebou.

Dříve převládaly v životě člověka činnosti fyzické, nikoli psychické jako dnes. Stroj změnil svět i člověka. Většina zaměstnání dnes probíhá vsedě u počítače a mnoho lidí vykoná během dne jen pár pohybů: k autu, z auta ke stolu, na záchod a zpět, k autu, z auta, k televizi, do postele. K tomu je navíc člověk zahlcen informacemi a jeho vnímání tu masu logicky „nestíhá“. Je prokázáno, že buňky šedé kůry mozkové potřebují pravidelný efektivní odpočinek, aby byly schopné třídit nepotřebné informace od potřebných. Zodpovídají také za soustředěnost člověka, takže pokud se těmto buňkám nedostává pravidelného odpočinku, jste nekoncentrovaní a roztěkaní.  


Čím je člověk klidnější, tím více je sám sebou
Pojďme si pomocí velmi zajímavé knihy francouzských autorů Charlyho Cungiho a Serge Limousina Relaxace v každodenním životě vysvětlit, co to takový efektivní odpočinek je, a jaká konkrétní cvičení si pod tímto pojmem představovat. Relaxace neznamená „natáhnout se a zdřímnout si“, pokud slovo „efektivní“ chápeme jako „účinný“. Autoři knihy nejdříve popisují nervový systém v souvislosti s odpočinkem, spánek a jeho fáze i roli citů v řešení problémů. Cílem knihy není udělat ze všech flegmatiky, tedy ty, které nikdy nic nevyvede z míry (typ člověka „mouchy snězte si mě“, jenž vlastně neustále „relaxuje“). Tak to není, dobře víme, že flegmatik tak vypadá, ale v nitru v sobě nejspíš něco dusí. Rada: nic v sobě neduste! První kapitola končí definicí relaxace: „Relaxace je metoda, která podporuje fyzický a duševní klid, stejně tak udržuje optimální hladinu klidu a napětí z hlediska efektivnosti, tedy ani příliš nízkou, ani příliš vysokou v různých situacích, ve kterých se nalézáme.“ Je také poukazováno na to, že čím je člověk klidnější, tím více je sám sebou.

„Jsem schopný relaxovat?“
Relaxace však není žádný přístroj, který na sebe napojíme, zmáčkneme ON a bude to. Druhá kapitola požaduje po čtenáři položit sám sobě otázku: „Jsem schopný relaxovat?“ „Pokud si nikdy neodpočineme nebo si neodpočineme dost, je to prostě proto, že jsme si zvykli být napjatí a zapomněli jsme, jak se uvolnit!“ Abychom se uvolnili, musíme zklidnit náš dech (pomalý, ale pravidelný), snížit svalové napětí, naslouchat svým smyslům a uvolnit myšlenky, resp. zklidněnit mysl. Pak si osvojujeme jednotlivé techniky:

Jednoduché cviky pro stresované:
Vydechněte, chvíli nedýchejte, jenom se lehce nadechněte, vzduch chvíli zadržte v plících a vydechněte. (Toto cvičení zpomaluje pulz.)

Vydechněte, nafoukněte břicho bez nadechnutí, povolte břicho a trochu vydechněte.

Poté, co zanalyzujete svůj problém:

  • Zjistíte, co vás brzdí v relaxaci, a proč se nedokážete uvolnit
  • Je na čase vybrat vhodnou relaxační techniku
  • Ať už zvolíte respirační metody, metody svalového uvolnění, metody soustředění na smyslové vjemy nebo metody myšlenkové relaxace, cílem zůstává jediné: odpoutat svoji pozornost od sebe samého, od svých problémů, které „ještě nikdy nikdo neměl“ a zdají se být „neřešitelné“.
  • Toho člověk dosáhne tím, že se uvolní.
  • Tyto problémy rázem odplují neznámo kam (v tu chvíli je jedno kam!) a mysl věnuje svoji pozornost něčemu jinému, podnětům zvenčí.
  • Je na každém člověku, jaký prostředek k tomu zvolí, ať už dýchání, svaly, smysly nebo mysl.


Díky respiračním metodám se naučíte správně, pravidelně a pomalu dýchat. Pravidelnost představuje řád, protiklad chaosu. I vy, co milujete chaos, vězte, že v řádu je síla. Vnímání vlastního pravidelného dechu je krásná relaxační technika. Vycházíme-li z toho, že svaly fungují na principu napnout - uvolnit a po uvolnění pak tělo polévá příjemné teplo, je dobré toto aplikovat i při relaxaci.

Relaxační desetiminutovka
Zkuste i zajímavou metodu, kterou používají řidiči kamiónu. Když stojí na odpočívadle a potřebují nabrat sílu na další cestu a překonat únavu, řeknou si: „Teď položím na deset minut hlavu na volant, zcela vypnu, a poté budu naprosto čilý a osvěžen můžu jet dál.“) Tělo i mysl se touto malou sugescí zmobilizuje, ví, že má na odpočinek oněch deset minut, a využije je na sto procent. Pokud jste v práci sami, zkuste někdy tuto desetiminutovku, ovšem pozor, abyste pak nevyděsili kolegy otiskem klávesnice na svém čele.

Relaxujte všemi smysly
Autoři knihy Relaxace v každodenním životě předkládají i další relaxační techniky. Těšíte rádi svoje smysly? Výborně, i to je relaxace. Mezi smyslové techniky pak patří vše, co v pozitivním slova smyslu atakuje naše smysly: dívat se, poslouchat, dotýkat se, vdechovat vůni. Nabízí se třeba aromaterapie, pozorný poslech hudby, sledování filmů a další příjemnosti - fígl je v tom, věnovat těmto odpočinkovým činnostem stoprocentní soustředěnost, a ne je používat jako kulisu k další činnosti.

Potkejte sami sebe - relaxace pro ty, co rádi čtou
Myšlenková relaxace spočívá v meditaci a kontemplaci (rozjímání). Tato relaxace nám umožní uvolnit se skrze text, nad kterým přemýšlíme nejdříve v celku, později zkoumáme každý detail, jemnou nuanci. Je dobré, jedná-li se o mystičtější texty, takový recept na koblihy asi nebude mít charakter mnohovýznamovosti, která zde hraje důležitou roli. Člověk vnímá, jak text interpretuje a díky tomu se dostává sám k sobě, ke své přirozenosti, na kterou během všeho toho životního chaosu, stresu a přepínání možná pozapomněl. Kontemplaci chápejme jako soft verzi meditace. Neztrácejte se v moři definicí, důležité je dostat se k sobě, ať už jakkoli: uvolnit duši i tělo.

Mentální imaginace pak spočívá v tom, že si vyberete nějaký nepohyblivý obraz, který je vám něčím blízký. Díváte se na něj, poté zavřete oči a reprodukujete ho v mysli. Tím se dostavují příjemné pocity a myšlenky.

Chladná hlava, základ úspěchu
Součástí knihy je také kapitola, jak řešit problémy. Především je důležité vychladnout. Když něco řešíte na sílu, napětí z vás tryská, pak z vás nejenom všichni mají strach, ale v druhém plánu možná i legraci, a to není žádoucí. Nejdříve vychladněte. Uvědomte si, co a kde je vlastně „špička ledovce“, na ni vylezte a otloukejte ji, dokud nebude tak špičatá. Někdy je dobré vzdálit se z místa činu, opustit místnost, jít ven na vzduch. Tělo i duše získá odstup, nadechnete se a zjistíte, že všechno není tak černé.

Časté přepínání vlastních možností a schopností vede k mnoha psychickým i fyzickým problémům. Čím více se přepínáme, tím méně jsme výkonní. Problémy s časem řešíme „na sílu“. Něco musíme nutně dodělat, „jinak se zboří svět“. Přitom by stačila hodina efektivního odpočinku a to, bez čeho by se „zbořil svět“, bychom zvládli mnohem rychleji a možná i lépe.

Nutno dodat, že není radno brát relaxaci jako nějakou občasnou „zábavu“. Mnohé techniky, v knize popisované, vyžadují čas a trénink. To, že se v nich postupně budete zlepšovat, vás jistě povzbudí. Vaše tělo se uvolní a myšlenky přestanou zmateně poletovat všude možně. Znovu opakuji: tím, že budete klidnější, budete více sami sebou. Žádní rozzuření lvi v kleci...


Použitá literatura: Relaxace v každodenním životě, Charly Cungi, Serge Limousin, Praha Portál 2005

 

Kam duše ukrývá svá trápení:

7 klasických psychosomatických onemocnění

 

 

kam-duse-ukryva-sva-trapeni

«Choroby, při kterých jsou tělesné obtíže, změny a poruchy funkce podmíněné duševním stavem» – tak jsou souhrnně charakterizována psychosomatická onemocnění. Pojem «psychosomatika“ spojuje dva výrazy staré řečtiny: „psyché“ – duše a „soma“ – tělo. Psychosomatická onemocnění jsou obvykle důsledkem toho, že duše ukrývá své trápení.
e-li duše přeplněna, nenachází její obsah jiného východiska než prostřednictvím těla. Co vede k psychosomatickým nemocem? Náš článek uvádí nejrozšířenější klasifikaci příčin psychosomatických onemocnění, jak ji zveřejnil americký psycholog Leslie M. LeCron (1892-1972).

1. Vnitřní konflikt
Situace, kdy jednu část svých přání, ležící na povrchu, si člověk uvědomuje, druhá – obvykle zcela opačná – se však z nějakého důvodu ukrývá v jeho podvědomí. Tato druhá část zahájí „partyzánskou válku“, jejímiž projevy se mohou stát právě psychosomatické symptomy.

2. Řeč těla
Tělo fyzicky vyjadřuje stav. Obrazně by se to dalo vyjádřit například větami: „Lámu si nad ním hlavu!“, „Je mi z něj špatně žaludku!“, „Svírá se mi nad tím srdce, „Jsem jako svázaný“. Zkuste sami odhadnout, jak zareaguje relativně zdravý organismus na podobná ustavičně ho programující prohlášení?

3. Získání podmíněné výhody
K této kategorii řadíme zdravotní problémy přinášející svému nositeli jistou podmíněnou výhodu. Opravdu nejde o simulaci, ale o zcela reálně diagnostikované onemocnění. Například se ten člověk chce domoci výsad, kterých se mu dostává pouze tehdy, když je nemocný. Přát si onemocnět pro pochybnou výhodu je však věc velmi nebezpečná.

4. Minulá zkušenost
Příčinou onemocnění může být traumatický zážitek z minulosti, nejčastěji nějaké těžké trauma z dětství. Může jít jak o epizodickou událost, tak o dlouhodobé působení, které i nadále emocionálně dotyčného ovlivňuje.

5. Identifikace
V tomto případě jde o projev fyzického symptomu vzniklý na základě silné citové vazby k člověku, který skutečně onemocněním trpí. Často je přítomen strach ze ztráty tohoto člověka, nebo už k jeho ztrátě fakticky došlo.

6. Autosugesce
Člověk je přesvědčen, že má nějakou nemoc. Ačkoli tomu tak ve skutečnosti není, ustavičně u sebe hledá a také nachází její příznaky a projevy. Jeho podvědomí už tímto způsobem existenci nemoci přijímá a pravděpodobnost jejího reálného propuknutí tím samozřejmě vzrůstá.

7. Sebetrestání
Toto trestání bývá spojeno s reálnou, častěji však pouze představovanou vinou, která člověka trápí. Sebetrestání ulehčuje snášení pocitu viny – jako by ji vykupovalo.

Psychosomatické problémy jsou zcela reálné. Vznikají v důsledku stresových situací a složitých mezilidských vztahů, vnějšího působení na psychiku a jiných, zcela nefyziologických příčin. Poznamenejme rovněž, že mnozí badatelé zjistili, že k psychosomatickým potížím dochází v orgánech a systémech už na počátku oslabených specifiky životního způsobu a v jejich důsledku vzniklých dispozic.

 

1. Hypertonie

2. Žaludeční vředy

3. Bronchiální astma

4. Neurodermatitida

5. Hypertyreóza (zvýšená činnost štítné žlázy)

6. Ulcerózní kolitida (chronické onemocnění střevní sliznice)

7. Revmatoidní artritida (autoimunitní onemocnění kloubní výstelky)

Od těch časů se samozřejmě mnohé změnilo a změnil se také a byl doplněn seznam psychosomatických onemocnění. V současné době je mnohem obšírnější. Patří do něj například panické poruchy a poruchy spánku, onkologická onemocnění, infarkt, syndrom podrážděného střeva, sexuální poruchy, obezita, mentální anorexie, bulimie… tato a mnohá jiná onemocnění můžeme se vší odůvodněností pokládat rovněž za psychosomatická.

Mnozí známí psychoterapeuti, jako například Wilhelm Reich (1897-1957), Franz Alexander, Ida Rolfová (1896-1979), Alexander Lowen (1910-2008) a mnoho dalších spojovali vznik těchto onemocnění v určitých částech a orgánech lidského těla s určitými odpovídajícími emocemi. To však by už bylo téma na samostatný článek.

Co je třeba k uzdravení?
Je třeba nejenom vyléčit fyziologický projev, ale také odstranit jeho psychologickou příčinu. Někteří lékaři jsou nicméně přesvědčeni, že v léčbě psychosomatických onemocnění je působení psychoterapeuta sice nezbytným, ale pouze pomocným prostředkem.
Přesto však v řadě případů hlavní pomoc spočívá právě v něm. Na fyzické úrovni je v rámci prevence především nezbytné odstraňovat následky stresů a nepřipustit chronické přetížení.

Dopřávat svému tělu masáže, fyzickou zátěž a hodnotný odpočinek, naučit se zvládat napětí a umět se uvolnit. A to nejhlavnější: nemůžete-li změnit situaci, změňte svůj vztah k ní!

 

Klaudia Maximenko

 

 

Návštěvní kniha
NK podzimní.png
Ikona
ikona%20bol2[1].jpg
ilona webu nožky.jpg

Přátelé

Evinka

Seniorka a děti




Evička

 
daisy ikona.jpg


Eva K.

klein ikona.gif
radílek2.png
honzík.gif
pádím.gif
Trudečka

truda a viki.gif
na panel listy podzim.jpg
srdce2.jpg
podzim radost.jpg
podzim panel.jpg
listy love.jpg
kočka1.gif
krásně zestárnout1.jpg
girl podzimní1.png
                        

Přeji radost, smích, lásku a něhu, pytel peněz, zásobu zdraví, ať tě každý den i mé tipy moc baví.


 
               

KRÁSNÉ DNY

KRÁSNÉ DNY

Vychytávky na bolístky, našli jste ty své?

Stránky webu v prohlížeči Mozilla Firefox byly založeny 21. ledna 2013  a jsou pro vás průběžně aktualizovány.

 

 

 

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one